Blog stránek
Studenti českého jazyka se na principy dlouhých a krátkých vokálů ptají velmi často. Lektoři vždy zdůrazňují distinktivní úlohu délky (žít x Žid, pata x pátá...) a upozorňují na nutnost naučit se délku u každého slova samostatně. Ze skloňovacích paradigmat je možné vysledovat prodlužování/zkracování pro různé pády, jaká je ale situace u slovesných infinitivů?
Především u Slovanů se objevuje tendence dávat délku ve velké části infinitivů na poslední samohlásku (analogicky např. podle говорить, пить, подозревать), což je v češtině aplikovatelné jen zčásti. Pravidlo je možné definovat tak, že
dlouhá závěrečná samohláska infinitivu je u jednoslabičných sloves a jejich prefixových variant (hrát, prohrát, pít, vypít).
Výjimkou jsou slovesa typu pět, smět a některé vidové dvojice psát x napsat. Víceslabičné infinitivy jsou v koncovce krátké (využít, pracovat, naznačit).
Podrobně o infinitivu též na www.czechency.org.