Slovo může mít více významů (jedná se o víceznačnost slovní formy), které mají genetickou či významovou souvislost. V takovém případě mluvíme o tzv. polysémii (z řeckého πολυ- (poly-), mnoho, hodně) a σῆμα (séma - znak, význam). Příkladem je třeba slovo "letiště" ve významu 1. "prostor pro letadla a pasažéry", 2. "velká postel", se všemi konotacemi (více či méně humornými), které s posunutím významu souvisí ("Přistál jsem na letišti.").

V jazycích vzniká i situace, kdy je podobnost slov náhodná. Mluvime o tzv. homonymii (z řeckého ὁμός (homos), stejný a ὄνομα (onoma), jméno), srov. "los" (zvíře x lístek z loterie). V tomto případě se jedná o totožný slovní druh, který je takřka v celém skloňovacím paradigmatu totožný (tzv. částečná homonymie, v porovnání s úplnou homonymií, např slovo "raketa").

Někdy vývoj jazyka přichystá ještě zajímavější situaci, kdy jedno slovo může být rozdílné významově, geneticky i slovně-druhově. Nominativ singuláru slova "osel" se tvarově zcela shoduje s minulým časem pro třetí osobu singuláru maskulina slova "osít" > "osel".

Jak intepretovat a vysvětlit cizincům českou větu "Osel osel pole" je jistě náročné, ale díky předchozímu vysvětlení snad možné. Konstrukce "Už dlouho sním, že to sním s ním", která je z hlediska polysémie a homonymie jednodušší, nicméně foneticky neprůhledná, představuje také zajímavý oříšek a obě věty mohou z nejednoho učitele udělat osela. Nebo osla?

Podrobněji též: 

• http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/418867
• https://www.czechency.org/slovnik/HOMONYMIE