Site blog
Ne nezbytně. Obecně řečeno, jazyk disponuje podpůrnými prostředky oslovení a nepotřebuje nutně morfologický indikátor pro jeho vyjádření. Použiváme intonaci ve výslovnosti (Petře↗︎, proč jsi to udělal?) a interpunkci v grafice (Honzo! Nedělej to! - Martino, nech toho!).
Ve slovanských jazycích byl morfologicky vydělený tvar vokativu (v české tradici označovaný jako "5. pád") standardem. V některých z nich (ruština, slovenština) byl nahrazen tvarem nominativu (Иван х Иван!). Dokladem dříve existujícího vokativního sufixu jsou ojedinělé tvary Бог - Боже!
Vokativ je z hlediska syntaxe zcela samostatný, nevstupuje do větných struktur (Petře, přijdeš? - Petře, kolik je hodin? - Petře, byli tam včera vaši? - Petře, bude zítra hezky?) a je vždy snadno identifikovatelný. V singuláru rozpoznáme vokativ podle sufixu na pravé periferii, v plurálu je vokativ shodný s tvarem nominativu (pánové nom - pánové! vok). Vokativ je spojen s rodem rozvíjejícího adjektiva (Vážená paní! - Vážený pane! - Vážení hosté! -Vážené dámy!).
Ignorování tvaru vokativu je příznakové: Vojín Vata, nástup! - Ivan, pocem!
U maskulin je vokativní sufix spojen s ojedinělou alternací: r > ř (Petr > Petře!), c > č (chlapec - chlapče!), h > ž (Bůh - Bože!).
Ve vokativních skupinách mají vokativní sufix obě jména (pane profesore! - Josefe Nováku!), v případě spojení slova "pane" a příjmení je v češtině velmi časté použití pane vok Novák nom. Může být sporné, nakolik je toto zjednodušení stylisticky přijatelné. V hovorovém projevu je použití velmi frekventované a je podpořené českou kinematografií. V českých filmech se jedná o standard (pane Louka! - pane Pařízek! - pane Kotek! - pane Vrána!), který se díky jejich oblíbenosti přejímá plošně.
V psané podobě je použití skupiny vokativ-nominativ často vnímáno jako nekorektní. V řadě případů je skupina vokativ-vokativ jediná možná: Vážený pane vok profesore vok Večerko! vok, nikoliv *Vážený pane vok profesore vok Večerka! nom
Pro kultivovanou jazykovou praxi je v češtině dobré tvary vokativu dodržovat. Argument hovorovosti neobstojí v expresivních vyjádřeních, ve kterých je vokativ velmi aktivní (ty blbče! nikoliv *ty blbec!); zjednodušení na vokativně-nominativní skupinu (Pane Novák, jak se máte?!) se nedá aplikovat vždy (Pane inženýre Nováku! nikoliv *Pane inženýre Novák!) a práci neulehčí.
Uživatelé, pro které není čeština mateřským jazykem, se musejí smířit s českou flexí a naučit se sufixy a alternace, českým rodilým mluvčím stačí pro kultivované vyjádření používat tvary, které už dávno umějí.
Zdroje:
[1] Karlík, P. Vokativ. In: Nový encyklopedický slovní češtiny. Dostupné online https://www.czechency.org/slovnik/VOKATIV [cit. 2018-01-22].
[2] Janků, L. Vokativ v češtině [magisterská práce]. Brno, 2016. Dostupné online https://is.muni.cz/th/361402/ff_m/Vokativ_v_cestine.pdf [cit. 2018-01-22].
[3] Vokativ. Wikipedia. Dostupné online https://cs.wikipedia.org/wiki/Vokativ [cit. 2018-01-22].
[4] Žaža, S. Vokativ v antických a slovanských jazycích. In: Linguistica Brunensia 59, 2011, 1-2. Dostupné online https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/115152/1_LinguisticaBrunensia_12-2011-1_8.pdf?sequence=1 [cit. 2018-01-22].