V sobotu 27. 4. 2019 se v Brně konal první ročník Brno Expat Fair - Living in Brno - veletrhu určeného pro všechny cizince, kteří se chtěli dozvědět, co jim Brno může nabídnout, jaké služby mohou využít, jak mohou trávit svůj volný čas.

Stánek Language Hub byl tematicky zaměřen především na možnost složení zkoušky pro získání povolení k trvalému pobytu. Potkali jsme se s desítkami lidi a zodpověděli řadu dotazů i mimo samotnou zkoušku.

Prezentovali jsme například novinky v Language Hub Store, mezi jinými kurzy English for Independent Travelers nebo English Sounds.

Ředitel školy Josef Milon vystoupil v seminářové sekci s příspěvkem Language chemistry, ve kterém demonstroval kolokabilitu slov a jejich zapojení do gramatického systému češtiny.

Veletrh představoval unikátní možnost setkání subjektů poskytujících "expat-friendly" služby s jejich potenciálními uživateli. Řada workshopů, seminářů a kulturních vložek dotvářely atmosféru dobře zvoleného areálu v Tržnici na Zelném trhu.

Poděkování za organizaci patří celému týmu Brno Expat Centre.

Web akce: https://www.livinginbrno.cz/

Ne nezbytně. Obecně řečeno, jazyk disponuje podpůrnými prostředky oslovení a nepotřebuje nutně morfologický indikátor pro jeho vyjádření. Použiváme intonaci ve výslovnosti (Petře↗︎, proč jsi to udělal?) a interpunkci v grafice (Honzo! Nedělej to! - Martino, nech toho!).

Ve slovanských jazycích byl morfologicky vydělený tvar vokativu (v české tradici označovaný jako "5. pád") standardem. V některých z nich (ruština, slovenština) byl nahrazen tvarem nominativu (Иван х Иван!). Dokladem dříve existujícího vokativního sufixu jsou ojedinělé tvary Бог - Боже!

Vokativ je z hlediska syntaxe zcela samostatný, nevstupuje do větných struktur (Petře, přijdeš? - Petře, kolik je hodin? - Petře, byli tam včera vaši? - Petře, bude zítra hezky?) a je vždy snadno identifikovatelný. V singuláru rozpoznáme vokativ podle sufixu na pravé periferii, v plurálu je vokativ shodný s tvarem nominativu (pánové _nom - pánové! _vok). Vokativ je spojen s rodem rozvíjejícího adjektiva (Vážená paní! - Vážený pane! - Vážení hosté! -Vážené dámy!).

Ignorování tvaru vokativu je příznakové: Vojín Vata, nástup! - Ivan, pocem! 

U maskulin je vokativní sufix spojen s ojedinělou alternací: r > ř (Petr > Petře!), c > č (chlapec - chlapče!), h > ž (Bůh - Bože!).

Ve vokativních skupinách mají vokativní sufix obě jména (pane profesore! - Josefe Nováku!), v případě spojení slova "pane" a příjmení je v češtině velmi časté použití pane _vok Novák _nom. Může být sporné, nakolik je toto zjednodušení stylisticky přijatelné. V hovorovém projevu je použití velmi frekventované a je podpořené českou kinematografií. V českých filmech se jedná o standard (pane Louka! - pane Pařízek! - pane Kotek! - pane Vrána!), který se díky jejich oblíbenosti přejímá plošně.
V psané podobě je použití skupiny vokativ-nominativ často vnímáno jako nekorektní. V řadě případů je skupina vokativ-vokativ jediná možná: Vážený pane  _vok profesore  _vok Večerko! _vok, nikoliv *Vážený pane _vok profesore  _vok Večerka! _nom

Pro kultivovanou jazykovou praxi je v češtině dobré tvary vokativu dodržovat. Argument hovorovosti neobstojí v expresivních vyjádřeních, ve kterých je vokativ velmi aktivní (ty blbče! nikoliv *ty blbec!); zjednodušení na vokativně-nominativní skupinu (Pane Novák, jak se máte?!) se nedá aplikovat vždy (Pane inženýre Nováku! nikoliv *Pane inženýre Novák!) a práci neulehčí.

Uživatelé, pro které není čeština mateřským jazykem, se musejí smířit s českou flexí a naučit se sufixy a alternace, českým rodilým mluvčím stačí pro kultivované vyjádření používat tvary, které už dávno umějí.

Zdroje:
[1] Karlík, P. Vokativ. In: Nový encyklopedický slovní češtiny. Dostupné online https://www.czechency.org/slovnik/VOKATIV [cit. 2018-01-22].
[2] Janků, L. Vokativ v češtině [magisterská práce]. Brno, 2016. Dostupné online https://is.muni.cz/th/361402/ff_m/Vokativ_v_cestine.pdf [cit. 2018-01-22].
[3] Vokativ. Wikipedia. Dostupné online https://cs.wikipedia.org/wiki/Vokativ [cit. 2018-01-22].
[4] Žaža, S. Vokativ v antických a slovanských jazycích. In: Linguistica Brunensia 59, 2011, 1-2. Dostupné online https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/115152/1_LinguisticaBrunensia_12-2011-1_8.pdf?sequence=1 [cit. 2018-01-22].

Slovo může mít více významů (jedná se o víceznačnost slovní formy), které mají genetickou či významovou souvislost. V takovém případě mluvíme o tzv. polysémii (z řeckého πολυ- (poly-), mnoho, hodně) a σῆμα (séma - znak, význam). Příkladem je třeba slovo "letiště" ve významu 1. "prostor pro letadla a pasažéry", 2. "velká postel", se všemi konotacemi (více či méně humornými), které s posunutím významu souvisí ("Přistál jsem na letišti.").

V jazycích vzniká i situace, kdy je podobnost slov náhodná. Mluvime o tzv. homonymii (z řeckého ὁμός (homos), stejný a ὄνομα (onoma), jméno), srov. "los" (zvíře x lístek z loterie). V tomto případě se jedná o totožný slovní druh, který je takřka v celém skloňovacím paradigmatu totožný (tzv. částečná homonymie, v porovnání s úplnou homonymií, např slovo "raketa").

Někdy vývoj jazyka přichystá ještě zajímavější situaci, kdy jedno slovo může být rozdílné významově, geneticky i slovně-druhově. Nominativ singuláru slova "osel" se tvarově zcela shoduje s minulým časem pro třetí osobu singuláru maskulina slova "osít" > "osel".

Jak intepretovat a vysvětlit cizincům českou větu "Osel osel pole" je jistě náročné, ale díky předchozímu vysvětlení snad možné. Konstrukce "Už dlouho sním, že to sním s ním", která je z hlediska polysémie a homonymie jednodušší, nicméně foneticky neprůhledná, představuje také zajímavý oříšek a obě věty mohou z nejednoho učitele udělat osela. Nebo osla?

Podrobněji též: 

• http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/418867
• https://www.czechency.org/slovnik/HOMONYMIE

Nominativ plurálu substantiv má standardně krátké zakončení kromě:

• neuter typu náměstí (např. zábradlí, lešení, občerstvení)
• koncovky -ové typické pro maskulina typu pán (ovšem vedle varianty -i, srov. páni x pánové) a předseda (předsedové; ovšem vidíme kolísání u slov typu bandita: bandité x banditi)
• životných maskulin na -l, -j (učitel, žokej -> učitelé, žokejové)
• deadjektivních substantiv typu vrchní nebo vrátný

Délka českého plurálu činí obtíže například studentům ruské národnosti, protože ruština, zejména u maskulin, přesouvá často přízvuk na poslední slabiku (города, глаза).

There are often questions about the long and short vowels in the Czech language. It is uneasy to give students the patterns and rules to follow, which come out of a long row of forms and models.

Good news is that in verbal infinitives, we are able to define one scheme:

there is almost always a long vowel in one-syllable infinitive and its prefix variants (hrát, vyhrát, pít, vypít).

Note, that two- or more- syllable verbs usually have short last vowel: pracovat, udělat, telefonovat.

Exceptions are as follows: smět, pět (archaic version of pít), psát x napsat.

Anyway, it is always better to check the correct version on http://prirucka.ujc.cas.cz/.

There is a frequent colloquial ending -ý in the nominative singular of neutral adjectives instead of standard -é (compare malý město x malé město). This could also be found in other cases of adjectives (vystoupil z toho velkýho bílýho auta) and in the stems of some original Czech words (svléknout x svlíknout, mléko x mlíko). "-é" variants are older.

Using Czech language in official way, it is always better to choose the standard version. In literature, language rules are often broken, so it is hard to consider Czech song Kolo kolo mlýnský as substandard or incorrect:

Kolo kolo mlýnský,
za čtyři rýnský.
Kolo se nám polámalo,
mnoho škody nadělalo.
Udělalo bác!

Při vytváření webu pro Language Hub jsem stál před rozhodnutím, jak vybudovat frontend. V úvahu přicházely přibližně tři možnosti:

• objednat výrobu u agentury, která by frontend založila na svém redakčním systému
• použít nějaký z dostupných volně šiřitelných redakčních systémů (Wordpress, Drupal, Joomla), jako jsem to v roce 2012 udělal u webu www.ypothesis.cz
• využít samotný Moodle

Možnost číslo 3 mě napadla jako úplně poslední, protože pro dřívější práci jsem Moodle používal pouze jako nástroj pro správu agendy školy a neměl jsem představu, je-li možné vybudovat vizuálně zajímavý obsah i pro mainpage.

Výhody použití Moodle pro frontend jsou:

• jedna platforma pro front i backend
• propojení na formuláře
• funkce newsletteru a jeho rozesílání
• vyhledávání kurzů

Nevýhody:

• instalace a setup layoutu, protože defaultní šablona není atraktivní (pro Moodle jsou k dispozici free i placené šablony)
• pokud se něco pokazí uvnitř Moodle, nefunguje ani frontend

Při procházení šablon jsem narazil na volně dostupný template Adaptable, který umožňuje velmi podrobnou kustomizaci. Obsahuje úvodní slidery, umisťování html bloků na mainpage, správu hlavičky a patičky, vytvoření vlastního horního menu, úpravy fontů, barev a odkazů.

Jako doplněk pro podstránky je použit plugin Static Pages, který umožňuje mimo samotnou vnitřní strukturu Moodle zobrazit html kód. Bez modulu Static Pages bych se do vytváření frontend nepustil, protože Moodle je primárně založený na nutnosti přihlášení pro zobrazení dalších informací a navíc nemá vlastní file strukturu a vytváření informačních stránek s menu spočívá v nutnosti zakládat speciální kurz, který musí umožňovat přístup pro hosty. Obsahová správa není nijak zvlášť uživatelsky přívětivá a přehledná.

Výsledna prezentace je snadno upravitelná a plně responzivní. Vytváření frontend pomocí Moodle se není třeba obávat, má-li tvůrce stránek podrobnější znalosti o vnitřním fungování systému. Základním předpokladem ovšem je, aby byl Moodle zvolen jako backend pro správu organizace. Samotné použití Moodle jen pro budování webové stránky je neopodstatněné.

Proč si nepřečíst několik řádek v latině o aktuálních tématech, osobnostech, událostech? Latinská Wikipedia je dostupná na adrese https://la.m.wikipedia.org/wiki/Vicipaedia:Pagina_prima.